Osobnostní růst vyžaduje určitý stupeň úzkosti: Model osobnostního růstu dle J. Kuhla

Osnabrücký profesor psychologie Julius Kuhl (Kuhl, 2000; Kuhl & Baumann, 2021) představil zajímavou teorii osobnostního růstu, která může být inspirativní také pro laiky. Rozeznává čtyři psychické funkce, jež slouží k řízení chování a reakcí, a kterými disponuje každý zdravý dospělý člověk, my se v tomto příspěvku soustředíme na dvě z nich, které mají vztah k osobnostnímu růstu, totiž: 1) vnímání objektů a 2) celostní cítění.

Tyto psychické funkce vlastně stojí "proti sobě": Vnímání objektů slouží k rychlé akomodaci, tedy přizpůsobení se tlaku prostředí, neboť funguje jako jakýsi poplašný systém, co upozorňuje na hrozící nebezpečí. Je potřeba, aby byla tato funkce aktivní "na pozadí" a umožnila přesměrovat v případě potřeby pozornost na rušivé podněty. Pokud je však aktivní příliš, daný člověk se stane příliš reaktivním, je "jako na jehlách", bude nejspíše zvýšeně úzkostný a snadno vyrušitelný.

Celostní cítění působí proti úzkosti. Má scelující, integrativní funkci, a umožňuje vyvažovat různé vnitřní potřeby. Pomáhá dostupnosti vzpomínek z epizodické paměti, a proto upevňuje pocit vlastní identity, zvláště tedy robustního základu identity v podobě „prožívaného já“. Pokud je však tato psychická funkce příliš zmohutnělá, projevuje se přílišným zdůrazňováním vlastních potřeb a subjektivních názorů, aniž by daný jedinec dostatečně přihlížel k jiným informacím. Má tedy tendenci k asimilaci, tj. k interpretaci informací tak, aby zapadaly do jeho sebepojetí a do obvyklého způsobu nahlížení na svět.

K osobnostnímu růstu dochází při přiměřeném využívání obou funkcí. Dostatečně aktivní vnímání objektů usnadňuje identifikaci reálných problémů, na které je třeba se zaměřit, a to včetně všímavosti k osobním problémům. Při psychoterapii například klient hovoří o tom, co je pro něj zahlcující nebo za co se stydí, a terapeut mu pomáhá začlenit tyto vzpomínky do jeho životního příběhu a přijímat sebe sama i s nimi: Tím ošetřuje to důležité (rozpoznané vnímáním objektů) a k tomu posiluje celostní cítění klienta, tedy i schopnost využívat dlouhodobou paměť a související integrativní self ke ztišení úzkosti a negativních emocí. Je jasné, že posílení celostního cítění je potřeba zvláště u úzkostných a traumatizovaných lidí, u kterých je nadměrně aktivováno vnímání objektů, což je častěji odvádí od jejich pomyslného „středu“ a způsobuje to jejich přílišnou ostražitost vůči ohrožení a neschopnost relaxovat a být spokojen v daném okamžiku.

Lidé s příliš zdůrazněným celostním cítěním jsou zase mnohdy poněkud sebestřední a mohou ignorovat informace, co se jim „nehodí do krámu“. Jsou ve větším kontaktu s vlastními potřebami a prioritami, což jde v případě, že nenaslouchají signálům vnímání objektů, mnohdy na úkor reálného přizpůsobení se podmínkám. Asi nepřekvapí, že například rizikoví řidiči (Cagaš, 2022) častěji disponují zbytněním této psychické funkce: Jsou více v souladu s vlastními potřebami, ale ty prožívají příliš silně v poměru k jiným informacím, takže jsou v důsledku v napětí s pravidly provozu. Častěji nedoceňují dopad vlastního chování na ostatní a jejich bezpečnost, neboť pro ně na pomyslných miskách vah vlastní potřeby prostě znamenají o mnoho více než diskomfort ostatních. Klienti tohoto typu psychoterapii většinou dobrovolně nevyhledávají, neboť nejsou motivováni tlakem prožívaného utrpení. Může se však stát, že jsou k psychologické pomoci odkázáni společností (např. je jim uložena povinnost absolvovat terapeutický program pro rizikové řidiče) nebo se psychické obrany částečně prolomí i u nich, neboť již je tíže nakupených problémů příliš výrazná i pro jejich zvládání zátěže, a úzkost tak nemůže být již držena pod nevědomou pokličkou (ozve se tedy přece jen opakovaně stimulovaná, byť s ohledem na vědomí podprahově působící funkce vnímání objektů). Lidé se zdůrazněným celostním cítěním jsou tedy méně způsobilí vidět nedostatky a překážky na vlastní straně, snadno pro ně třeba pro širší asociace nacházejí vtipná a zajímavá vysvětlení (která je však neposouvají ke změně), a mívají častěji pocit, že „mají pravdu“ již proto, že si něco myslí a cítí, aniž by se tolik obtěžovali ověřováním vlastních předpokladů.

Rozhodně můžeme říci, že jsou obě zmíněné psychické funkce dle Juliuse Kuhla užitečné, záleží však na jejich vyváženosti a dostupnosti. Přiměřená míra úzkostnosti je podstatná pro nepřehlížení chyb a pro dostatečnou reakci na odchylky i ohrožení. Úspěšnějšími právníky jsou dle výzkumů pesimisté (Seligman, 2015), neboť nepřehlížejí detaily v dokumentech, a snáze je do očí udeří neobratné formulace než člověka méně úzkostného, a tedy méně vnímavého. Příliš zvýrazněné vnímání objektů, například u traumatizovaných lidí, však vede k častým planým poplachům, které jsou vyčerpávající a odvádí pozornost od vlastních potřeb, neboť je daný člověk častěji v módu reakce na ohrožení, kdy mu vlastní psychika (se zesíleným vnímáním objektů) sděluje, že na jeho preference a kontakt se sebou samotným prostě jakoby nemá čas. V takovém případě pomáhá podpora kontaktu s vlastním prožíváním a posílení dostupnosti autobiografické paměti, která dle Kuhlovy teorie těsně souvisí s celostním cítěním: Je to solidní dílčí vysvětlení pro účinnost narativních prvků v psychoterapii, argument pro tradiční důraz na volné asociace v psychoanalýze, a také pro osvětlení blahodárného účinku pravidelného čtení beletrie na psychickou pohodu.

Pokud si přejete zjistit, zda je pro Vás na úrovni osobnostních předpokladů dostupnější celostní cítění nebo vnímání objektů, můžete se určitě objednat na posouzení osobnosti s důrazem na profil psychických funkcí u firmy Verita Diagnostics s.r.o.: Nabízíme výstupní zprávu, která kombinuje popis konfigurace psychických funkcí dle jungovského GPOP (Golden, 2009) s odlišným popisem psychických funkcí dle Kuhlova inventáře PSSI (Kuhl & Kazén, 2002). Psychologický report tohoto typu nabízíme za 1800 CZK + DPH, objednat si jej můžete na e-mailu: cagas.petr@gmail.com

Použité zdroje:

Cagaš, P. (2022). Rozdíly v rysech osobnosti mezi různými skupinami řidičů dle Inventáře stylů osobnosti

a poruch osobnosti (PSSI) s konvergentní validizací prostřednictvím dotazníku NEO-FFI

[Rigorózní práce]. Univerzita Palackého v Olomouci.

Golden, J. P. (2009). Dotazník typologie osobnosti – GPOP. Hogrefe – Testcentrum.

Kuhl, J. (2000). A theory of self-development: Affective fixation and the STAR model of personality

disorders and related styles. In J. Heckhausen (Ed.), Advances in Psychology (Vol. 131, pp.

187– 211). Elsevier. https://doi.org/10.1016/S0166-4115(00)80012-6

Kuhl, J., & Baumann, N. (2021). Personality systems interactions (PSI theory): Toward a dynamic

integration of personality theories. In J. F. Rauthmann (Ed.), The Handbook of Personality

Dynamics and Processes (pp. 709–730). Academic Press.

https://doi.org/10.1016/B978-0-12813995-0.00027-3

Kuhl, J., & Kazén, M. (2002). PSSI - Inventář stylů osobnosti a poruch osobnosti. Testcentrum.

Seligman, M. E. P. (2015). Opravdové štěstí: Pozitivní psychologie v praxi. Ikar CZ.